Dobytí Černého moře

1. 1. června 2024 · den 1

   Den dětí. Konec farmy, začátek plavby.

   Ten den jsem po jedenácti letech opustil Farmu u Slouků a nejedna slza mi při tom ukápla. A rovnou z farmy jsem sedl na raft — člun z hobby marketu za sedm tisíc, pojmenovaný Ferda po mém plemenném býkovi. Nápad byl starý pět let: seděl jsem s dětma u Svitavy, proplaval kolem klacek a já řekl — děcka, ten klacek plave do Černého moře. A proč by ho tam táta nedoplaval taky? Hned první den jsme u Babic dostali lekci: „Trochu jsme to rozpárali. Máme díru na člunu jako prase.“ Zalepili jsme ji a druhý den jeli dál.

   start · Svitava · 0 km

   

2. první kilometry

   Dvanáct brněnských jezů

   Nejnáročnější nebyl Dunaj, ale úplný začátek. Dvanáct jezů v Brně, každý z nich vyložit, přenést a naložit zpátky. Z domácích řek — Svitava, Svratka, Dyje, Morava — se pak konečně otevřel Dunaj. Na hradě Děvín jsem cestou náhodou potkal slovenského prezidenta Petera Pellegriniho; i ten má čestné místo ve Ferdově palubním deníku.

   Svitava → Svratka → Dyje → Morava

   

3. Dunaj

   Trpaslík mezi nákladními loděmi

   Z domácích řek na Dunaj — najednou jsem byl na gumovém člunu trpaslík mezi nákladními loděmi. Vodu jsem pil přímo z řeky přes filtr, ryby si opékal na klacku u ohně a tři měsíce chodil úplně bosky. Několikrát to vypadalo, že skončíme předčasně: zdravotní komplikace, rozvodněné řeky, poškozený člun.

   Dunaj · největší řeka cesty

   

4. Železná vrata

   Kurt odchází, Švuňk přichází

   Soutěskou Železná vrata na pomezí Srbska a Rumunska mi vzalo dech i kus nervů. Právě tady mě opustil parťák Kurt Lockwood, který mi kryl záda zhruba polovinu trasy. Zůstal jsem sám a lidi mi psali, že jsem jak Trosečník. Pak jsem u břehu kopl do míče, co se tam míhal, a jak jsem ho viděl letět vzduchem, křiknul jsem: Sakra, Wilson! Domaloval jsem mu obličej, pojmenoval ho Švuňk a zbytek cesty už jsme jeli dva.

   Srbsko / Rumunsko · půlka cesty

   

5. delta Dunaje

   Bloudění v nekonečném rákosí

   Delta byla to, na co jsem se těšil nejvíc — panenská příroda a největší hnízdiště ptáků v Evropě. Taky to bylo místo, kde jsem se dokázal beznadějně ztratit. V nekonečném moři rákosu jsem se pořádně zorientoval jenom díky dronu. A skoro na konci cesty jsem si chytil candáta a opékal ho na ohni: „Turisté z výletní lodě si mě u toho nadšeně fotili, aby zachytili, jak romanticky si žijí prostí obyvatelé Rumunska. Kdyby tušili, že jsme s Ferdou z Blanska.“

   delta Dunaje · Rumunsko

   

6. 14. září 2024 · cíl

   Voda přestala být sladká

   „Ferdu v závěru postihla nehoda, praskla mu jedna z nafukovacích komor. Do Černého moře jsme vpluli z delty Dunaje mírně poškození, navíc nás tam přivítaly skoro dvoumetrové vlny. Byl to dost děs, ale Ferda to dal. Na obyčejný raft je to super výkon.“ Brečel jsem jak malý kluk. Mnohokrát jsem si říkal, že to vzdám, ale díky podpoře lidí na sítích jsem to dal — někteří mě na cestě vyhledali a pomohli s přenášením člunu kolem jezů. Tak obrovskou podporu jsem fakt nečekal.

   cíl · Černé moře

   

Z celé plavby mám hodiny záběrů — vyprávění a videa najdeš na mém YouTube, chodím s tím i na besedy.

Psali a natáčeli o výpravě jinde